Před několika léty ještě nebylo o čem se bavit. Ale nyní už tu existuje celkem bohatá scéna, a to i když se bavíme o mezinárodním, takovém tom středoevropském kontextu.

Vezměme to popořadě:

Česko:

Řada výrobců, kteří se postupně dostávají na slušnou řemeslnou úroveň i objem. Řada jich sází a obhospodařuje vlastní sady, experimentuje a hledá svůj styl. Obrovský progres. Stylově různorodé od základních ciderů po naturální a autentické. Řada domácích výrobců to jen obohacuje. Bohužel by se zatím dalo říct, že cider pije jen Praha, takže je obtížné prosadit se tam odkud pocházíte, a to je stále základ.

Slovensko: 

Malý trh bohužel zatím neumožní velký růst a tak se zde drží pár značek, ale opět to pěkně kvasí od spodu a ukazuje se, že jsou i malí výrobci spíše hobbysti, kteří umí. Ale bude to dlouhá cesta.

Polsko:

Obrovská země s velkým trhem a snad nejvíce hektary sadů jablek v Evropě. Hodně lidí žilo v Anglii, nápoj znají. Objevilo se dost značek od základních po řemeslné, které mají své místo minimálně v evropském kontextu. Zaslechl jsem, že trh trošku padá. Ale řemeslo tam umí. Stylově se pohybují od základních snadno pitelných po sektové, řemeslné a farmářské. Škoda toho, že o polském zboží se u nás mluví ve špatném duchu. U cideru zcela neprávem.

Rakousko:

V Rakousku koupíte rakouský cider i supermarketu. A dobrý. Mají zde hlubokou tradici ovocných vín, která si drží řemeslný řád a um. Někomu se to může zdát fádní, ale ono se to prostě dobře pije. Kultura farmaření, domácí výroby a regionálních produktů je zde asi nejdál, takže místní si opravdu rádi užívají místních výrobků a to je fajn.

A co sem tim chěl vlastně říct? Že všude okolo Vás se odehrává spousta práce, jejím cílem je udělat Vám radost. Podporujte místní cideraře. A to i na cestách u blízkých sousedů.