Během posleních několika let se v Česku začal čím dál více objevovat nápoj, kterému se říká cider. Mnoho se o něm nevědělo a popravdě i dnes se udržují některé polopravdy či mýty.
Jablko je naše nejběžnější ovoce a tak cider může existovat všude tam, kde mají tohoto ovoce dost a mají ho rádi. Cider je sice nejčastěji spojován s Anglií a severozápadní Francií – Bretaní a Normandií, ale jeho obliba raketově roste fakticky po celé Evropě a Severní Americe.
Nejedná se však pouze o módní výstřelek, ale o nápoj, které má hluboké historické kořeny a tradice spojené zejména s oblastmi galsko-normandské kultury Velké Británie, Francie a severního Španělska (Baskicko, Asturie, Galicie).
Cider není pivo
První běžný omyl je prostá záměna cideru za pivo. Ano, mohou mít podobnou lahev, podobnou barvu a můžou se čepovat. Pivo může být ovocné a cider může být chmelený, ale cider kvasí a zraje podobně jako víno. Jeho základem je totiž čistě ovocná lisovaná šťáva. Jedná se tedy o studený proces. Naopak pivo se vaří.
Výroba cideru může trvat několik měsíců, ale i několik let. Podle toho jak dlouho zraje a jaký záměr výrobce sleduje. Stejně jako u vína se i zde rozlišují cidery jako suché, polosuché a sladké. Přesné hranice však definovány nejsou. Dále stejně jako u vína máme cidery šumivé, jemně perlivé i tiché.
Cider a cidre
Pokud se lidé o ciderech rádi o něčem přou, pak je to debata o tom, zda je lepší cider nebo cidre. Ono to vlastně ale nedává moc smysl. Obojí je totiž označení pro totéž: cider je anglicky (můžete narazit i na název cyder, čti sajdr) a cidre je francouzsky (čti sídr). Smysl má debatovat pouze o tom, jaký je typický anglický cider a jaký je typický francouzský cider a jaký je rozdíl.
Francouzský cidre je obvykle silně perlivý se zátkou alá šampaňské. Dozrává v lahvi, je méně alkoholický a trochu sladší. Dlouho a pomalu zraje a má tedy krásnou, vrstevnatou chuť a bohaté aroma.
Anglický cider je obvykle méně nebo vůbec perlivý. Má více alkoholu a bývá silně hořko – sladký. Nemusí zrát v lahvích proto zraje obvykle kratší dobu. Aroma bývá intenzivní a chuť navinulá s výraznými taniny. Anglický cider však bývá velmi různorodý.
A co sidra?
Pokud jste se setkali se slovem Sidra, pak jste dost možná navštívili sever Španělska, kde má velmi silnou tradici. Sidra bývá hodně suchá a naturální, proto první setkání s ní může být překvapení.
Cider a jabčák
Jabčáky známe a nemají dobrou pověst. Toto levné ovocné víno však má s ciderem společný jen prazáklad. Cidery mají méně alkoholu, protože to není hlavní cíl. Hranice mezi ciderem a vínem je 8,5%. Více alkoholu už jablko nedá. Jabčák se tedy obvykle doslazoval, kvasil rychle a o zrání, tedy zušlechťování nemohla být řeč. Avšak cider má určitě hodně blízko ke kvalitním ovocným a jablečným vínům. To už záleží na výrobci.
A co český cider?
Ano i u nás cider pomalu zdomácněl. Tradice zahrádkaření, pálenic a zpracování ovoce tomu dává dobré předpoklady. Za posledních pár let se nabídka rozšířila od velkých průmyslových ciderů až po malé řemeslné výrobce, kteří preferují kvalitu nad kvantitou. Stylově se různí, tak se můžete potkat s „českým cidrem“ i „českým ciderem“. Ovšem základem všeho je jablko, které určí ráz a charakter cideru, a ty u nás jsou prostě jiné než v Anglii nebo Francii, proto český cider bude vždy svébytný a svůj.
