Co je cider
Co je cider
Cider je pravděpodobně jeden z nejstarších alkoholických nápojů na světě.
Cider je nízkoalkoholický nápoj, který vzniká řízeným kvašením jablečného moštu. K výrobě moštu se používají speciální odrůdy jablek a k výrobě dobrého cideru je potřeba tyto odrůdy umět správně namíchat. Výsledný mošt se naplní do sudů a nechává se zrát tak dlouho, jak je potřeba. Každý druh cideru má dobu zrání jinak dlouhou. Po uzrání se výsledná šťáva čistí od zbylých sedimentů až na požadovanou průzračnost, stáčí do lahví a pasterizuje. Zároveň se ředí na požadovaný obsah alkoholu, jehož hodnoty se pohybují mezi 0,5% a 8,2% (některé zdroje uvádějí až 8,5%), což je maximální přípustná hodnota pro cider. Za touto hranicí už je jablečné víno. Různých stylů cideru je velice mnoho. Mohou být sladké, polosuché nebo suché až nahořklé, zcela bez bublinek, lehce perlivé či příjemně šumivé.
Cider je méně opojný než víno, méně hořký než pivo, méně sladký než limonády, méně šumivý než sycené vody. Díky tomu dobře zbavuje žízně, výborně osvěží a hodí se takřka ke každému jídlu.
O prvenství výroby cideru se do dneška přou Francie a Anglie. Cider se dnes sice vyrábí v mnoha různých zemích po celém světě, ale všude ho uznávájí za typický anglický nápoj.
Historie
Ve starověku pili Židé shekar a Řekové sikeru (oba nápoje byly vyrobené vařením jablek až ve zkvašený mošt).
V období předkřesťanském už většina národů v Evropě dokázala vyrábět víceméně podobné varianty klasického cideru z různých druhů ovoce.
Řecký geograf Strabo popsal v té době obrovské množství jabloní a hrušek v Galii a zmínil Phitarra z Baskicka, který vyráběl podobný nápoj vařením kousků jablek ve vodě s medem. Když v roce 55 př. n. l. Římané dorazili do Anglie, údajně zjistili, že místní obyvatelé vesnic si vyrábějí a pijí alkoholický nápoj podobný cideru. Římané a jejich vůdce, Julius Cézar, byli překvapeni výbornou chutí a účinky tohoto nápoje. Jak dlouho před příchodem Římanů místní vesničané tento nápoj vyráběli, se lze jen těžko dohadovat.
Na konci 4. století zmiňuje svatý Jeroným slovo Piracium – hruškový mošt a zdá se být prvním autorem, který toto slovo použije v latinském jazyce. Jsme mu také vděčni za termín, kterým označuje jablečný mošt – sicera.
O jablečném víně jako cideru se poprvé zmiňuje žaltář Cambridgský z roku 1150. Slovo jako takové ale bylo v celé středozemní oblasti známé již dlouho předtím pod různými výrazy (šekar, sikera, sicera).
Na počátku 9. století byl tento nápoj již velice dobře zavedené a známé pití po celé Evropě.
Po dobytí Anglie Normany v roce 1066 se spotřeba cideru v Anglii zvýšila a tito dobyvatelé přinesli do Anglie vyspělejší metodu výroby cideru a zejména nové odrůdy jablek vhodných k jeho výrobě. Také byly v té době zakládány sady pro pěstování speciálních odrůd moštových jablek.
V této době biskupové a šlechtici v Normandii a Bretani nařizovali, aby se jabloně vysazovaly všude, kde to jen jde. Sklizně jablek byly obrovské a většina se zpracovávala na mošt a jablečné víno.
V 13. století se s rozvojem námořní plavby dostaly do Anglie a Francie kvalitní druhy jabloní vhodných k výrobě cideru a ty rychle nahradily odrůdy původní.
Během středověkých časů byla výroba cideru významným průmyslem. Kláštery prodávaly veřejnosti obrovské množství svého silného a kořeněného cideru. Zemědělští dělníci získávali cider jako část jejich mzdy a jeho množství pak ještě vzrůstalo během sušení sena.
Ve 14. století byly děti křtěny ciderem, protože byl v té době čistší než voda.
Výroba cideru v Anglii pravděpodobně vyvrcholila kolem poloviny 17. století, kdy téměř každá farma měla svůj vlastní sad s odrůdami moštových jablek. Vzhledem k velkým zemědělským změnám v této době ale postupně toto odvětví upadalo.
Největší rozkvět výroby cideru nastal na Evropském kontinentu v devatenáctém století.
Cider a současnost
Výroba cideru je populární v mnoha zemích po celém světě, hlavně v pásmu mírného klimatu. Do USA, Kanady, Střední a Jižní Ameriky a Austrálie přivezli umění výroby cideru přistěhovalci ze západní Evropy, zejména z Normandie, Bretaně, Wiesbadenu a z části Španělska obývané Basky.
Největším výrobcem cideru je dnes Francie, kde se tento nápoj jmenuje cidre. Podle zdejšího práva je možno cider vyrábět pouze z čerstvých jablek nebo ze směsi jablek a hrušek. Tradiční francouzský cidre je delikátně lehký šumivý mok a proto se většinou stáčí do lahví typu champagne s korkovou zátkou a drátěnou ochranou. V poslední době se objevily i druhy prodávané v lahvích s korunkovým uzávěrem, což svědčí o menším množství bublinek. Hlavními producenty cideru ve Francii jsou oblasti Normandie a Bretaně, které jsou také známé pro jejich tradiční sladký cidre. Cider je zde tak oblíbený, že pro mnoho Bretoňců je jedinou možnou volbou nápoje.
Velká Británie je pravděpodobně kolébkou cideru a dnes také největším spotřebitelem cideru na osobu. Největšími oblastmi výroby anglického cideru jsou Devon, Somerset a Herefordshire. Někteří výrobci používají k výrobě cideru dovezené vylisované jablečné šťávy, ale angličtí výrobci používají ve většině případů kvalitní mošty z místních tradičních odrůd jablek a tradiční zavedené postupy výroby. Zatímco dnešní cidery jsou jasné a jiskřivé, tradiční anglické cidery byly hutné, tmavé, zakalené s vyšším obsahem alkoholu. Cider je v Anglii vyráběn pouze z jablek a tradičními metodami.
Ve Španělsku jsou hlavními oblastmi výroby cideru Astůrie a Baskicko. V této zemi se tomuto tradičnímu nápoji říká sidra. Je známá svou vůní, ve které jsou cítit zelená jablka, vanilka, švestky a med. Sidra se zde nalévá v malém množství z velké výšky, což umožňuje kyslíku dostat se do nápoje a zvýraznit tak na krátkou dobu aroma a chuť a zvýšit perlivost. Španělská sidra se obvykle stáčí do vinných lahví a zátka je korková.
Velkým producentem cideru je také USA. Vyrábí se zde široká škála ciderů, zejména v oblastech New England, Oregon a Vermont. Zdejší cidery se dělí do dvou hlavních kategorií - sweet cider (čerstvě lisovaná jablečná šťáva) a hard cider (fermentovaný, s obsahem alkoholu nad 0,5%). Někteří výrobci vyrábějí typické anglické typy ciderů.
