Je to skutečně alchymie a nová dimenze uvažování a tom, kam rozvinout svůj cider, pokud se do toho pustíte. Svoji roli hraje materiál, velikost sudu, předchozí nápoj v sudu, nebo jestli je nový nebo zda je lehce více opálený atd. Ale tomu asi budu věnovat samostatnou kapitolu.

Nyní bych se chtěl věnovat dvěma příkladům zajímavého užití sudu: 

Tátův sad zrající v sudu po bourbonu asi znáte z našich degustací a naší stálé nabídky. Zde se perfektně propojuje intenzita chutě pocházející ze sudu po bourbon whisky, který dodává dezertní zralou chuť a vůni dřeva, čokolády, kouřových tónů, rozinek, pomerančové kůry. Zkrátka znaků, které samy jablka nedokáží vytvořit. Tyto znaky byly velmi silné (aspoň v těch lahvích, co jsem pil), takže se zdá, že sud byl na zrání použit pouze málo, protože se silně propisuje do chuti, což v dalších šaržích ustupuje.

Další méně známý cider, který úspešně pracuje s dřevem je Darebák. Jejich první šarže jsme velmi oceňovali, pro svoji jednoduchost a přístupnost a harmonii, kterou si vytvořili propojením s dubem a cider měl zřetelné vanilkové tóny.

Nyní si mi dostala do ruky lahev cideru zrajícího v sudu po koňaku. Druhá šarže z tohoto sudu působí velmi uměřeně a harmonicky (první byla prý hodně silně poznamenaná koňakem), takže znaky této ušlechtilé brandy se jen lehce propisují do chuti a dávájí ji dlouhou, takovou pralinkovou dochuť s lehkými tóny a vůní nezralých švestek.

Určtitě paráda. Bohužel se vše vypilo a další lahve z těchto sudů budou na podzim 2020. Těšme se.