Je nás dost, kteří sice máme rádi cider,ale neumíme nebo nemůžeme si jej udělat sami, ale rádi bychom. Co s tím? Kupujeme řemeslný cider, ochutnáváme řemeslné cidery a sem tam se nachomýtneme i do "laboratoře" (ano, vlastně obvykle sklípku) někoho, kdo vyrábí cider pro ostatní nebo jen pro sebe. Touha projevit sám svojí vlastní zručnost, představu je silná. Moje je totiž moje.

Pokud máte pevnou vůli a vizi nebo jen chuť, tak do toho opravdu jděte. Pěkně demižonek a kvasit...Na webu je informací dost. Ale co když je to tak napůl. Chci a nechci, mám vizi nemám vizi, ale něco bych jako zkusil?

Typický projev dnešní roztěkané doby, ale o tom filozovat nechci. Tedy k věci:

Ve Francii jeden výrobce stáčí pěkně do  sektových lahví surový cider, tedy ten, který prošel základní fází fermentace a zrání, ale má toho ještě dost před sebou, protože to získá hlavně v lahvi. A tyto lahve si pak můžete v této surové podobě odnést a pěkně si cider nechat dozrát doma. Je to na Vás kam ten cider dostanete. Potenciál daný základem již asi nepřekročíte, ale stále máte spoustu variant, kam se cider může dostat. Protože tento cider bude dál zrát.Necháte ho ležet půl roku, rok, dva? Ve sklepě, v ledničce? Vypijete ho hned?

Tedy někdo připraví základ a zbytek je na Vás. Podle mě super. Získáváte kontakt s výrobcem, (určitě se s Vámi podělí o rady a zkušenosti), máte možnost experimentovat a zkoušet,. Co se stane když.  Každá lahev, podle mě, dopadne jinak. Postupně se můžete rozvíjet  znalostí o cideru, pokud chcete.

Celý proces nenahradíte, ale pro dobré seznámení se s cidrem, je to fajn. Protože cider je řemeslo. Zbývá tedy najít si svého výrobce, který Vám dá základ pro Vaši lahev.